Island hopping a Justina narozky - Konyho Travel Blog

Island hopping a Justina narozky

Vrátil jsem se ke staré tradici, píšu článek z transportu. Sedím v klimatizovaném podpalubí katamaránu z města Cebu na Ostrov Bohol, který zasáhneme během jedné hodiny.

Poslední článek byl o výletu do džungle a následném objevení vodopádů, hned druhý den nás čekala vyjížďka lodí na tzv. Island hopping. Protože je kolem El Nido plno malých ostrovů, jednou z takových těch „musíš“ atrakcí tady je právě Island hopping. Nabízejí různé trasy podle toho, které ostrůvky chcete navštívit. Listovali jsme katalogem a nakonec vybrali modifikovanou kombinaci 2 nabízených tras. Modifikovanou proto, protože jeden z nenabízených ostrovů měl mít údajně sněhově bílý písek … kluci šoféři dali na mé přání zahrnuli ho do naší trasy.

Ráno v 8 jsme měli vyrazit, hned zkraje nás kluci filipínští informovali, že stejně jako včera, také dnes očekávají větší vlny a je možné, že se na některé lokace ani nedostaneme … že si vezmeme náhradní plavidlo, protože to včera na těch vlnách rozštípali 😀 Většina plavidel tady má kolem sebe takovou bambusovou konstrukci, která jim pomáhá zdolávat vlny. Jsou splácané dohromady celkem „podomácku“, občas jsem čekal, že se rozštípe i ta naše. Vlny na otevřenějším moři nebyly úplně nejslabší, ale strach nám to nijak nenahánělo, při nejhorším bychom se trochu vykoupali … utopil bych zrcadlovku, mobil a rozmáčel můj absolutně k ničemu mezinárodní řidičák.

Fotky jednotlivých ostrovů vypadaly jak jinak než skvěle, bez lidí, upravené pláže. Realita byla maličko jinde, obzláště u těch míst, které byly hodnocení jako top. Agentur, jež tyhle tour nabízejí je vážně randál a cena není vůbec vysoká. Platili jsme za celodenní výlet, kde nám kormidelníci připravili na jednom z ostrovů bohatý oběd 1100,- Kč. Měli jsme soukromou loď a navštívili jsme cca 10 ostrovů. Kluci nám také půjčili masku a šnorchl pro všechny 4, byly v celkem mizerném stavu, ale nějak jsme si to propůjčovali. Není se zkrátka čemu divit, když dorazíte do nádherné laguny ve skalách a svou loď parkujete mezi dalšími 25 (na každé je průměrně 15 lidí). Ty laguny nejsou obrovské a tak to někdy maličko kazilo dojem. Asi na 3 zastávky jsme raději mávli rukou – tam bychom fakt museli plavat ve frontě.

Měl jsem takovej malej sen … skočit si ze skály do nějaké boží laguny. Takové to z filmu, kde letíš 15 metrů a dole šumí vlny. No … Štefka co naší kocábku řídil říkal, že by o nečem věděl. Nebylo to tak vysoké, nebyla tam moc velká hloubka, ale byl to supr zážitek. Kolem nás moc lidí nebylo a když jsme se z kánoe vyškrábali na tu ostnatou skálu, otevřel se před vámi pohled, který bych hltal celej den. Křišťálově modrá voda, srdíčko buší a výška, která se zespodu zdála nic moc byla najednou nějaká hustá 😀 Celkem to mělo tak 9m. Spíš mě ale stresovalo to, jak důkladně mi Štefka ukazoval kam přesně mám skočit, abych netrefil šutrák. Nejdřív jsem skočil já a Justin, potom se hecnul taky Kuba a teď pozor, taky náš hlavní měšťák Jayson. Ten mě fakt překvapil. Než skočil, tak jsem s ním natáčel rozhovor kde jde vidět jak se mu klepe strachem čelist 😀 Skočil sice tak, že mu to snad roztrhlo anální dirku, ale skočil a myslím. Z dalšího rozhovoru je jasné, že na to asi nikdy nezapomene (ani jeho zadeček) … a to byl účel! :-) Video z jeho skokem najdete na mém Instagramu (viz níže).

Další den jsme se probudili všichni 3 ze 4 s horečkou. Sluníčko nás za ten den na lodi vážně odstřelilo a celej den jsme zase zabili v posteli. Večer v 10 jsme nočním autobusem jeli zpět dolů do Puerto Princesa, odkud nás druhý den čekal hodinový let do Cebu (prostředek Filipín). Klimatizaci v buse už jsme tentokrát nenechali náhodě a hned po usednutí jsme všechny průduchy zacpali ponožkami. Potom jsme zjistili, že řidič je snad brácha Štefky co s námi jel před 4 dny do El Nido. Autobus měl totálně vymlácené tlumiče a řidiče závodní duch se plně ukojil. Namísto původního plánu vyspat se přes noc a ráno si ještě prohlédnout Puerto, jsme se celou noc drželi v zatáčkách a s vydrncanou hlavou nám řidič ve 3 ráno oznámil, že jsme v cíli. Původní domluva byla, že můžeme v autobuse spát až do východu slunce, ale najednou se na to netvářili.

Oslovili jsme prvního Štefku co byl na nádru vzhůru a nechali se odvézt do nonstop fastfoodu. Tam jsme do 8 do rána čekali, než otevřou první obchoďák a půjdeme alespoň trochu oslavit narozeniny. Ano čtete dobře, tentokrát měl narozeniny Justin, a také jemu jsem to chtěl udělat nějaké zajímavé. Po té horečce a nevyspání bych však nejradši řekl sorry kámo, oslavíme to příště 😀 Ale s klukama jsme se to odpoledne měli rozdělit. Kuba s Jaysonem mu teda koupili narozeninový dort, a tak trošku zvláštně jsme to oslavili v pizzerce s tragickou pizzou. Vlastně jsme to neoslavili, prostě jsme snědli dort. Cestou z obchoďáku jsme šli kolem masážních křesel … napadlo mě dát po té debilní noci Justinovi půl hodinku s touto mechanickou kamarádkou 😀 Půl hodina stála 50 Kč a tak jsme si do křesel usedli všichni 4 a vyspali se aspoň tu půlhoďku v nich. Nebyla to masážní křesla jako v českých obchoďácích, masírovala také nohy a ruce, byla vybavená různými vzduchovými polštářky a bylo to fakt zajímavé … ale co Vám budu povídat, posledních 5 minut už mě fakt sralo 😀 😀 Už ten program jednotlivých procedur znáte nazpaměť a těšíte se na konec.

Letiště v Puertu je zajímavé tím, že letadla na něj přistávají přímo u moře, tedy těsně před přistáním je pláž. Dal jsem si na krk zrcadlovku a říkám klukům, ať mi to zkusej domluvit (dostat se do letištního prostoru přímo k runwayi). Sekuriťák jim ale říkal, že se mám spíš ptát já, že nejsme místní a bude to lepší. Tak jsem šel za prvním z vedení letiště, ten mě poslal za dalším, ten zase, že šéf není v práci … tak jsem se vracel. Přehazovali si mě jak polepskou bramboru, že jsem si fakt myslel, že se do toho přistávacího prostoru dostanu a natočím video, kde letadlo přistává přímo nad mou hlavou. Ale nakonec to ten poslední z letištní ostrahy zabil a vyprávěl příběh, že posledně tam měli s nějakým takovýmhle fotografem trable. Loučíme se s klukama a letíme do Cebu.

V Cebu jsme měli asi dosud nejmenší ubytko a v nejzvláštnější lokaci. Narozdíl od Kuby, mně to bylo fuk … v podstatě jsme tam jen prospali 18 hodin, najedli se a už plujeme na lodi dál … Musím toho Kubajze trochu překopat na neměstské ubytování. Myslím si, že až uvidí v čem budeme spát dneska večer, bude zase nadšenej a už mě to nenechá rezervovat 😀 😀

Skoro každý den nahrávám fotky na Instagram ZDE.
Skoro každý druhý den nahráávm fotky na facebook ZDE.

No Comments

Leave a Comment

Please be polite. We appreciate that.
Your email address will not be published and required fields are marked