Shemale, žraloci a 15m skok - Konyho Travel Blog
Shemale, žraloci a 15m skok

Shemale, žraloci a 15m skok

Čím déle tu jsme, tím méně mi letecká doprava přijde vzácná. Lítáme skoro každé 3 dny a už mi úplně zmizel ten zvláštní pocit když vlezu na letiště a nasávám tu atmosféru cestování :-)

Když jsem psal článek, v uších mi hrálo tohle – poslechněte si to taky :-)

K letecké dopravě se tu přistupuje podobně jako k autobusové. Včera jsme dokonce kvůli přetíženosti webových stránek aerolinie šli na letiště bez letenek. Další jeden z mého dlouhého seznamu cestovatelských sníků – jet na letiště a letenku koupit až tam, mít jen batoh a pas v kapse. Tady to ale bylo trošku jiné, přesně jsme věděli kam chceme letět a že tam nejspíše poletíme. Naše letecká společnosti včera spustila celkem masivní akci na letenky a jejich systém na rezervaci letenek absolutně nefungoval, nespojili mě asi s operátorem na telefonní lince – tragédie. Na telefonní linku nás ovšem neustále odkazovali také na přepážce aerolinie na letišti. Ale nedali jsme se, vymyslel jsem si historku o tom, jak už jsem si 2x dobíjel kredit, jenom abych se tam dovolal …  kredit mi ale vždycky došel ještě předtím, než mě automat spojil s operátorem. Byla to pravda, ale nedobíjel jsem tolik co jsem řekl a už vůbec ne 2x :-) Nefungovalo to na ně. Požádal jsem tedy slečnu, jestli mi může zavolat vedoucí pobočky a oups, po hodině čekání to najednou šlo – měli jsme letenky, bohužel až na druhý den ráno, ale měli. Bylo 22hod večer, našli jsme nějaké ubytko a čekali na ráno.

Ostrov Boracay – kde jsme strávili poslední 4 dny byl celkem zážitek. Jak už jsem avizoval v poslední příspěvku, jeli jsme se tam jen flákat a trochu vypnout. Původní záměr byl simulovat řádné turisty, napatlat se opalovacím krémem, natáhnout kuchyňskou minutku a pravidelně se otáčet na plážovém lehátku. Hned první večerní procházku po pláži jsme ale narazili na londýňáka našeho věku, Rickyho. Byl na své 10-týdení cestě po Asii a jel tak trochu na stejné vlně jako my. Skoro všechny další večery jsme už lokální rum Tanduay s kolou rozlévali do 3 kelímků.

Najdi shemale!

Najdi shemale!

Jeden z největších zážitků z Boracaye byly pro náš tři určitě všude přítomné „shemales“ (ladyboy-ové). Tedy muži přemaskováni (nebo přeoperováni) na muže. Někdy jsme absolutně nebyli schopni rozeznat, jestli nás zrovna balí Ladyboy nebo normální prostitutka. Jakmile nastala 22.hodina večer, pláž lemovali nejrůznější individua. První dny to bylo fakt nepříjemné, šli jsme si v klídku po pláži a najednou k Vám přiskočí 3 ladyboys, začnou Vám oplzle jezdit rukou všude možně a lísat se k vám s rádoby fajn nabídkami na společnost. Občas k nám přiskočilo tak zvláštní individuum, že nám naskočila husí kůže a rychle jsme se jich zbavili. Překvapovalo mě, jak se ve své roli vyžívali. Jakoby se nám mladejm vyjoukanejm evropánkům smáli a schválně nás ze srandy otravovali, protože se bavili nad našemi reakcemi. Tady jakoby nikdo neměl studu, jakoby to byla absolutně normální věc. Ona to tu totiž je úplně normální věc, když se potom pořádně zaměříte, vidíte těch transexuálů všude plno. Podivám se teď před sebe a dokonce naše letuška je letušák – má knírek, širší ramena a chlupatější nohy. Po pár dnech už jsme dokázali trochu s větší jistotou určit kdo by asi mohl mít penis a kdo ne. Už jsme z toho nebyli tak vyjoukaní a naopak jsme se s nimi začali dávat do řeči a zjišťovat více o jejich zákulisí. Jeden ladyboy nám říkal, že prsa která má mu udělali v Hong Kongu za 20 000 dolarů, že spí přes den a v noci nahání kořist. Občas jsme se k ránu fakt bavili, když jsme třeba viděli totálně opilého evropana ve věku kolem 50 let a u něj hrozně ošklivého ladyboye, přišlo nám, že ten chudák nebyl v tom stavu ani schopný rozlišit co je co a nechal se v plážovém klubu hýčkat jedním z těchto kocourků. Holt kdo je v tomhle světě úplně čerstvej, může ho k ránu čekat slušný překvápko 😀 😀

Ariels Point Boracay - nejvyšší skok.

Ariels Point Boracay – nejvyšší skok.

Dalším z pro mě nezapomenutelných zážitků je určitě Ariels point. Je to resort na soukromém ostrově asi 30 minut z Boracaye, kde je vybudované zázemí pro skákání ze skály. Výlet, který jsme na toto místo podnikli obsahoval neomezenou konzumací drinků a jelo nás cca 50 mladých lidí. Byla tam vážně skvělá atmosféra a zároveň celkem adrenalin, to když jste se postavili na nejvyšší 15m skok a podívali se dolů. Voda byla neuvěřitelně čistá, takže jste viděli jak každý po skoku zahučel do hloubky pod vámi. Pod skoky plaval taky potápěč připraven zasáhnout v případě nějakých problémů. Z celé té velké skupiny se na nejvyšší skok postavilo jen pár lidí, nejvíckrát jsme ho letěli asi my 3 :)) Na šipku jsme si nikdo netroufl, už takhle nás celkem bolela chodidla při střetu s hladinou moře. Video z nejvyššího skoku můžete vidět na mém Instagramu, video kde skáčeme bude až v kině při premiéře celého filmu z Filipín :-)

Hned za mnou je přistávací runway!

Hned za mnou je přistávací runway!

Cestou z Boracaye jsme konečně letěli z letiště, kde jsme při přistání letadla stáli těsně u runwaye. Kubovi se (jak už tradičně co se týče mých retardovaných nápadů) nechtělo čekat v tom vedru půl hodiny než bude přistávat první letadlo, ale když pak zažil ten pocit, kdy pár metrů nád vámi přistává takovejhle kolos železa, čekal se mnou ještě na další 2 letadla 😀 I z tohohle zážitku můžete vidět video na mém Instagramu (odkaz ZDE).

Takhle blízko nad námi létala letadla!

Takhle blízko nad námi létala letadla!

Letěli jsme nakonec zpátky do Cebu, abychom zažili ještě jednu z nejvyhlášenějších věcí tady – plavání s tzv Whale Shark. Bylo to 3 hodiny z města Cebu autobusem na jih. Přespali jsme tam, ráno si s nimi zaplavali a valilo se zase zpátky – tam už začíná naše story s nemožností koupit si letenku. Plavání se žraloky probíhalo tak, že nás naložili do jedné z kocábek o asi 10 lidech, dali do ruky brýle a šnorchl a když jsme se dostali do fronty dalších lodí cca 100m od pláže, Štefka co to kormidloval zahlásil „Jsme na místě, můžete do vody!“. Nasadili jsme šnorchl s brýlemi a asi jako dalších 60 lidí jsme se drželi na hladině a čekali, až kolem nás proplave ten velkej kapr nebo co to bylo. Netrvalo to ani 2 minuty a už kolem Vás pluje kolos velikosti asi jako 2-3 fabie. Strach mít nemusíte, živí se planktonem a ve vodě je tolik lidí, že to snad ani strach nahánět nemůže :-) Ten velký počet lidí kolem byl ale jeden z důvodů, co mi trochu požitek degradovalo. Dalším mínusovým bodem bylo, že to bylo tak trochu jako v akváriu. Žraloci jsou na toto místo naučeni plavat každý den, uměle je totiž krmí granulemi a když jste tedy ve vodě, jezdí pořád sem a tam Štefka s loďkou a hází před ony žraloky granule … oni jen naučeně plují směr který granule udává. Na druhou stranu máte záruku, že žraloky určitě spatříte. Lokace Donsol, kterou jsme původně zvažovali na plavání se žraloky tuto záruku nedává a četl jsem články, že lidi museli výpravu podniknout třeba 2x, aby tyhle rybky spatřili. Tak si vyberte :-) Ačkoliv nám instruktorka zdůrazňovala, že nesmíme ke žralokům blíže jak 4m, občas kolem nás propluly tak blízko, že jsme se jich normálně dotýkali :-) Byl to fajn zážitek, ale jak píšu – byl by mnohem silnější, kdybychom je spatřili náhodně při potápění se s minimem lidí kolem :-) Ženeme se za adrenalinem.

Plavání se žraloky

Plavání se žraloky

Teď sedíme v mekáči na letišti zpátky v Manile (kam jsme první den přiletěli) a za cca 6 hodin bereme noční autobus na naší nejspíš poslední destinaci tady – ryžové zahrady Banaue. Bude to maličko peklo, autobus tam jeden takřka 10 hodin přes noc. Podle doporučení od lidí co potkáváme to však stojí rozhodně za to. Pevně doufáme, že ten bus bude tak narvanej, že si nebude moci ani krkolomně lehnout.

Máme to tu už za pár. Další článek bude na téma co se mi na Filipínách líbí a co mě tu vytáčí. Proč si myslím, že je to pro Čecha fajn destinace pokud míří do Asie poprvé + přihodím také pár tipů, jak tu fungovat za málo peněz.

Mějte se krásně a kdo jste přispěl, těšte se na pohled, je už na cestě k Vám :-)

Všechny fotky z našich cest najdete ZDE.

No Comments

Leave a Comment

Please be polite. We appreciate that.
Your email address will not be published and required fields are marked