Shrnutí (FILIPÍNY 2016) - Konyho Travel Blog
Shrnutí (FILIPÍNY 2016)

Shrnutí (FILIPÍNY 2016)

Posledních pár dní na naší cestě bylo silně vyčerpávajících. Dali jsme si od blogování trochu pauzu, ale teď už to pojďme shrnout a dohnat. Jsme momentálně v letadle směr Praha! Ležím aktuálně sám v pronajatém pokoji na univerzitních kolejích v Pardubicích, mám za sebou první přednášky a dohánění ušlého učiva … Jsou 4 ráno a já vlivem změn časových pásem nemůžu spát a píši poslední článek.

Rýžové zahrady v Banaue byly na našem programu jako poslední bod výletu do Asie, už jsme nechtěli nic složitého vymýšlet na poslední dny a stresovat se, že zase nebudeme stíhat letadlo či něco podobného. Volba tedy padla na tuto 10 hodinovou jízdu autobusem z Manily na sever Filipín (města Banaue). Nic jsme dopředu nerezervovali, přišli jsme na autobusové nádraží v Manile s tím, že sehnat noční autobus do Banaue nebude problém – byl. V nášem plánovaném autobuse měli již jen jedno volné místo a tak jsme museli šáhnout po ještě pozdějším busu (čekat do 1 ráno). Chtěli jsme si tuhle úmornou cestu trochu zpříjemnit, připlatili jsme si za lepší třídu autobusu. Měl mnohem větší místo na nohy, polohovatelnou sedačku, elektrickou zásuvku a dokonce i wifi … Ale to by bylo, abychom neměli to naše štěstíčko a neměli ty nejhorší (poslední volné) sedačky :) Wifi na zadní sedadla nedosáhla a neměli jsme ani elektrické zásuvky. Cestu jsme tradičně (a díky lokálnímu rumu Tanduay) prospali. Druhou polovinu cesty jsme vyměnili autobus za minivan, který klasicky šoféroval řidič Štefka se závodních duchem, tady už ani rum nepomohl :-)

Rýžové terasy v Banaue

Rýžové terasy v Banaue

 

Rýžové terasy v Banaue - druhý den

Rýžové terasy v Banaue – druhý den

V Banaue jsme hned zarezervovali výpravu na další den a ráno jsme vyrazili na prohlídku jednoho z 8 divů světa – rýžových teras. Byly skutečně k údivu a celá tour byla taková oddychová procházka .. na jejíž konci nás čekal nádherný, zhruba 30m vodopád i s koupačkou. Supr odměna za tlapání v tom vedru. Rýžové terasy jsou v podstatě obrovské množství malých terásek vybudované člověkem na strmém kopci tak, aby zde bylo umožněno pěstovat rýži. K rýži samozřejmě patří voda a tak to celé tvoří také promakaný zavlahovací systém. Cestou zpátky do Banaue jsme už chytli autobus trochu s předstihem a získali jsme tak za třetinovou cenu přímý spoj do Manily. Kuba cestou vykomunikoval spaní u Vivien, u které jsme spali také první noc v Manile a které jsme také zapoměli vrátit klíče 😀 Všechno klaplo, vyčerpaní v 5 ráno usínáme v jejím luxusním domě v jedné z chráněných čtvrtí hlavního města. Trošku jsme se prospali a vyrazili do centra kde jsme se měli setkat opět s Jaysonem a projít se po nějakých nákupních lokacích. Celé odpoledne naše nenávist k metropoli Manila rostla, celé město působí jako jedna přelidněná dopravní zácpa. Na všechen transport jsme čekali, a když už jsme do dopravního prostředku nastoupili, čekali jsme zase v zácpě. V tom vedru, hluku, vlhku a těšení se domů mi tohle město už vážně lezlo na nervy.

Přišel večer. Přišel náš poslední večer v Manile, byli jsme odpočatí, měli jsme vedle sebe lokálního Jaysona … měli jsme chuť nepatrně vynulovat statistiky. První plán byl připojit se k tzv Publcrawl, tedy skupině lidí, která obchází různé hospody a v každé se děje nějaká aktivita a seznamují se mezi sebou. Přišlo nám tam celkem málo lidí, tak jsme se trhli a hledali něco lepšího. Nejdříve jsme zašli ke kamarádkám Jaysona na jejich byt a připili si na poslední večer a následně nám Jayson oznamuje, že by věděl o jednom zajímavém klubu, ale že musí sehnat pozvánky. Za chvíli nám všem pípá telefon s smskou, která obsahuje text nutný k předložení u vstupu do klubu. Klub, do kterého jsme se ten večer dostali byl dosud náš TOP. Byla to nezastřešená budova mezi mrakodrapy, byl tam bazén, stage, bary, vyšší společnost a sakra drahé drinky. Tančili jste si s kelímkem v ruce, DJ pouštěl ověřené celosvětové rádiovky a nad Vámi svítily okolní věžáky. Bylo to cool, ale končilo už ve 4 ráno. Teda né pro nás … my jsme mezitím naší partu rozšířili o další Asiaty a pokračovali do dalšího klubu, ten už ale nebyl tak hustej… Probudili jsme se na gauči zase v jiném bytě, tentokrát v bytě Kim, která byla taky Jaysonova kámoška – jo, občas nás ten klučina prostě překvapil 😀 Ten večer teda překvapil i sám sebe. Z toho večera si asi chudák moc nepamatuje a trošku to neustál, ale o to více se mu budou líbit fotky, které jsme za ten večer s ním pořídili 😀 😀

Jayson párty neustál :D

Jayson párty neustál :D

 

Část naší rozlučkové bandy v Manile

Část naší rozlučkové bandy v Manile

 

Po pár hodinách spánku jsme rychle mazali zabalit si věci k Vivien, napráskali do sebe další skvělý oběd v jejím domě a už jsme fičeli směr letiště. Jayson se mezitím trošku vzpamatoval a říkal, že když nás na začátku našeho výletu na letišti vyzvedl, chce nás tam také odvézt :-) Překvapilo mě, jak upřímně se s námi loučil … Byl to zvláštní pocit. Čelist se mu chvěla podobně, jako když jsem ho hecoval ať skočí v El Nido ze skály do vody. Říkal jak je hrozně rád za to, co s námi zažil a že udělal za ten měsíc věci, o kterých by si nikdy nepomyslel, že někdy udělá :-) Dlužníkem jsme Jaysonovi samozřejmě my. Byl to právě on, kdo náš výlet silně okořenil a kdo nám ukázal i něco víc, než klasický tůrista může zažít. V dubnu se Jayson stěhuje za prací na rok do Japonska, ale třeba nás překvapí a ukáže se nakonec na premiéře filmu v Litoměřicích :-)

Bum bác, jsme v Dubaji – klasicky nevyspalí a bez nálady cokoliv nového podnikat. Hlavou se nám už honí co všechno je potřeba zařídit až budeme v Praze a přehráváme si, co všechno jsme vlastně prožili. Tadááá, přišel menší zvrat. Zatímco Kuba hledal na omezeném letištím internetu rychle nějaké levné ubytko blízko letiště, přiběhla za námi mladá blondýnka a povídá „Kluci, mluvíte česky?“. Blondýnky to nakonec byly 2 a poprosily nás, jestli bychom jim nepomohli s řízením jejich auta. Online si totiž zarezervovali auto v půjčovně, ale na místě jim ho nechtěli vydat, protože … a teď pozor, přijde velký okamžik … protože neměli mezinárodní řidičák. Ano, kvůli té trapné papírové kartičce, kterou vám dopravní inspektorát v ČR udělá za 50 Kč a vy ji pak nikde nevyužijete, protože nikomu prostě ten divnej papírek nepřijde věrohodný. Tady tomu bylo jinak.

Bílá jehla na scéně brácho!

Holky taky nechtěly moc čas trávit v Dubaji a chtěly se spíše podívat do 150 km vzdáleného města Abu Dhabí. Bylo 23 hod večer a my stejně neměli žádné ubytko, tak jsme naše týmy spojili. Vytasil jsem hrdě svůj mezinárodní řidičský průkaz a štefka na přepážce mi říká, že není platný. Vystál jsem si frontu na dopraváku v Litoměřicích, nechal jsem se vyfotit speciálně pro tuhle trapnou kartičku … a paní na přepážce mi tam nakonec popletla rok a bum. Ačkoliv je platnost tohoto řidičáku na 1 rok, mně skončil už v den vydání 😀 Naštěstí tuhle chybu štěfka na přepážce pochopil a mávl rukou. Házíme batohy do kufru Toyoty a valíme. Řízení je klasicky vpravo jako v ČR, jen přednost zprava tu jaksi neplatí .. ani přednost protijedoucímu tu není IN. Mám maličko nervíky, ale za chvíli už jsme na nekonečně nudné dálnici a ve 2.30 ráno nakonec i v Abu Dhabí. Auta tu mají snad všichni a tak hledáme 20 minut místo na zaparkování. Nakonec na těch pár hodin bereme dosud naše nejdražší ubytko (1200 osoba) a jdeme využít naše 4 hodiny spánku.

Vysvobozené blondýnky Dita a Petra!

Vysvobozené blondýnky Dita a Petra!

 

Ráno jsme navštívili krásný chrám Sheikh Sayed Grand Mosque kde nás nechtěli vpustit v kraťasích a museli jsme si obléct jejich bílé hábity (holky černé). Celkem nečekaně byl vstup zdarma (i půjčovné té zástěry). Zajeli jsme ještě na závodní okruh F1 Yas Marina Circuit a cestou do Dubaje taky na takovou tu chloubu Dubaje, ostrov ve tvaru palmy – uměle vytvořený ostrov. V klídečku jsme doplnili nádrž Toyotě, vrátíme ji do půjčovny s tím, že máme času dost a loučíme se s holkama. Bum, náš let není na rozpisu letů. Nervně hlásím Kubu, ať se kouká pořádně podívat odkud to vlastně letí – jasně, že je to ten jiný terminál letiště. Jenže byla zácpa a bylo to na něj skoro 30 minut taxikem. Řidič taxíku pochopil mou nervozitu a 2x projel jednosměrku v protisměru se slovy, že je to zkratka :-) Dobíháme k odbavovací přepážce a srdíčko se uklidní když vidíme, že před námi ve frontě je ještě dosti lidí :-) V letadle jsme opět vyhráli sedadla u únikového východu, takže na našem posledním letu místa na nohy dost – jaký to komfort.

BUM – jsme na letišti Václava Havla v Praze. Je zima, tma a nálada při návratu do reality zvláštní. Na Kubu už tu nečeká jeho bývalá přítelkyně Terka (viz jeho blog CestaNaFilipiny.cz) … vítáme se s blízkými a naše cesty s Kubou tady na delší dobu končí – nastupuje k armádě ČR na druhou stranu republiky.

Řidičem v Dubaji!

Řidičem v Dubaji!

 

 

CO NÁM TO DALO, CO NÁM TO VZALO?

Budeme si teď zase chvíli vážit základních věcí jako je čistý záchod s možností spláchnout také toaletní papír, teplá voda ve sprše, rychlý internet a elektřina na pokoji JIŽ V CENĚ. Nebudeme muset čichat k ponožkám, abychom zjistili, jestli jsou to ty vyprané před týdnem nebo před 14 dny 😀 Bál jsem se ponorkové nemoci, kterou jsem kdysi trošku prožíval s klukama na Zélandu. Proto jakmile přišel nějaký konflikt mezi mnou a Kubou, snažil jsem se mu vysvětlit, že se nesmí urazit a přestat mluvit, ale že to musíme prostě hned řešit a vykašlat se na nějaké intriky. Za ten měsíc jsme se spolu celkem naučili žít a dobrodružství, které jsme zažili nás posunulo mnohem dál. A co nám to vzalo? Takřka nic, jsem o 4 kg lehčí … ale pár obědů z Globusu to spraví.

Vybarvím si na mapě světa další navštívenou destinaci a pomalu začnu šetřit na tu další. Tam se budu poznávat zase s novým spolucestujícím a snad to bude stejně tak SUPER!

Zatímco budu pomalu zaplouvat do mého klasického žití, začnu pomalu zpracovávat cestopisný film z Finska, Španělska a Filipín. Všechny 3 lokace jsem za poslední rok navštívil a rád bych je pustil naráz na veřejném promítání v litoměřickém kině. Termín bude uveřejněn na tomto webu a facebooku. Předpokládám někdy Červen/Červenec 2016. Budu rád když dorazíte a vezmete všechny, které by to mohlo zajímat! :-)

Díky za podporu, komentáře a další přízeň – budu se těšit na další společný výlet :-)

Všechny fotky z tohoto tripu ZDE!

Různé perličky a videa z mého osobního života můžete sledovat na INSTAGRAMU ZDE.

Luboš

2 Comments

hellinis

about 3 roky ago

Musím poděkovat za tak pracně sepsaný blog - tobě i Kubovi, naprosto super cestopis i se zážitkama, prostě se vším co k tomu patří. :) Rozhodně lepší, než většina ostatních článků typu - https://www.municipal.cz/zahranici/proc-navstivit-filipiny-maji-vice-lakadel-nez-si-myslite/ Přemýšlím, že se vypravím tvojí cestou a nejspíš podobně "nadivoko".

Odpovědět

Admin

about 3 roky ago

Ahoj, tak se těším na článek od tebe! :)) Luboš K.

Odpovědět

Leave a Comment

Leave a Reply to hellinis or Cancel Reply

Please be polite. We appreciate that.
Your email address will not be published and required fields are marked