Světlušky, čerstvý kokos a ČOKO kopce! - Konyho Travel Blog

Světlušky, čerstvý kokos a ČOKO kopce!

Poslední 3 dny jsme strávili na poměrně velkém ostrově Bohol, měl zhruba 100 km průměr a vyhlášený byl hned pro několik zajímavostí. Napojím se kde jsem posledně skončil a budu Vám náš příběh tady vyprávět dál :-) Pohodlně se usaďte, bylo to pro mě celkem zajímavé :-) Mám pocit, že se toho denně děje tolik, že některé věci po čase úplně vypouštím. Vždycky když pak usednu k notebooku blogovat, přečtu si ten poslední článek a projedu si fotky z mobilu, abych si všechno připomenul.

Mnohem víc než válení se na pláži nebo procházení se pro nejprofláklejších atrakcích mě zajímájí lidé navštívené země … jejich způsob uvažování, kulturní odlišnosti, jejich životní příběhy. Na ostrově Bohol se nám tohle v rámci možností celkem dařilo.

Celá naše cestovačka po ostrově začala tím, že jsme se na něm vylodili celkem pozdě večer a ubytování jsme měli v až uprostřed ostrova, kam se nikomu speciálně pouze s 2 pasažéry nechtělo jet. Dodávka by vyšla draze a pro řidiče tricyklu by akceptování našeho výletu znamelo hodinu nudné cesty potmě tam a hodinu sám zpátky. Ačkoliv jsme nabízeli několikanásobně tolik, co by normálně cesta stála, kluci filipínští se moc pohodičky v přístavu vzdát nechtěli. Nakonec jsme cenu usmlouvali na celkem přijatelnou částku a vyrazili. Řidič nám cestou přišel takovej smutnej a protože moc anglicky nemluvil, ani jsme si spolu nepokecali. Za tu hodinu už mi ho fakt bylo dosti líto a z původního 20% přilepšení jsme mu s Kubou dali 100%. Pro nás to dělalo 125 Kč, pro něj skoro celodenní výdělek. Chtěli jsme mu udělat radost, aby se mu zpátky jelo trochu líp. Už jen proto, protože 2 km před našim hotelem ten chudák píchnul kolo 😀 Ve 23 hodin večer musel tedy ještě řešit tohle, v mrtvé vesnici.

Ráno s východem slunce jsme chtěli navštívit chloubu ostrova Chocolate Hills, což je oblast pokrytá malými kopečky, které v určitém období sucha vypadají jako z čokolády (jsou vybledlé do hnědé). Jsme ovšem trošky krysičky a takhle brzy (5.30) jsme nevstali. Původně jsme měli v plánu se kolem kopečků prohánět na skůtru, ale nikde nebyla žádná půjčovna, tak jsme se nechali dovézt poblíž kopečkům a půjčili si předražené čtyřkolky. Myslel jsem si, jak to bude supr, ale chytil jsem zrovna nějakej tragickej stroj a nedalo se na něm vůbec blbnout … prostě jsem jen jezdil po pěšince jak jeblej turista 😀 Třešničkou na dortu byla má roztomilá helmička s designem kravičky. Projeli jsme trasu, vyfotili tu přírodní zajímavost a už jsme si to švihali jinam, konkrétně na jih ostrova kde nám alespoň půjčili skůtr a stali jsme se trochu nezávislými.

Hned po vystoupení z autobusu se nás ujal jakýsi místní „dohazovač“ a nabídl nám půjčení skůtru a ubytko. Cena byla skvělá, dokonce lepší než internetové ceny na AirBNB nebo Booking.com, bydleli jsme za 125 Kč/osoba a měli jsme klimatizovaný pokoj. Půjčili jsme skůtra a vyrazili hned za další atrakcí, byl to tzv Paddleboarding, kdy stojíte na takovém velkém surfu a pádlujete jedním velkým pádlem, možná to znáte pod zkratkou SUP. Já to chtěl vždycky zkusit a tak jsme kývli i na tuto přestřelenou cenu. Protože už bylo celkem pozdě, zvolili jsme si z nabídky Firefly tour, kdy jsme se plavili úplně potmě po řece, za účelem spatřit místní světlušky. S Kubou jsme čekali českou klasiku, né příliš jasné světelkující zadečky komárů. Byli jsme skvěle překvapeni, když se najednou kolem nás začaly objevovat mnohem větší světlušky, s jasnějším a také mnohem svítivější prdelkou. Naše skupina byla složena z 5 lidí a cestou jsme příliš nemluvili. Absolutně to však nevadilo, každý si hlídal svou rovnováhu na vratkém prkně vychutnával ten klid a tmu kolem, nebe plné hvězd nad hlavou. Dorazili jsme k cílovému bodu, jakémusi typu stromu, který světlušky zbožňovaly a ten byl jimi celý obsypaný! Vůbec nebudu přehánět když řeknu, že ten strom doslova svítil jako vánoční stromeček! Bylo to fakt neuvěřitelné. Na tomhle místě jsme si lehli na naše surfy na záda, úplně zmlkli, nechali se unášet slabým proudem a jen zírali na to dechberoucí nebe, bylo absolutní jasno, tolik hvězd jsem snad v životě neviděl. Totálně jsem vypnul a přemýšlel o životě :-) Je to přesně ta chvíle, kdy vedle sebe chceš mít spíš nějakou ušatou slečnu než kamaráda, ale co … i Kuba mi tyhle věci občas vynahradí. On z tohohle výletu úplně nadšený nebyl, pro mě to byla úžasnost kterou bych každému doporučil. Je to tak hrozně jiné od všechny těch komerčních atrakcí, tak pohodové a kvůli té tmě a vodě sebou nemáte tendenci tahat foťák či mobil, prostě si to užijete. Nebyl ovšem úžasnostem konec!

Když jsme tuhle SUP tour zarezervovali, měli jsme asi 2 hodiny čas a chtěli jsme podniknout nějaký malý výlet do okolí. Nad naším městem Loboc se tyčil kříž podobný tomu u nás na Radobylu v Litoměřicích. Recepční z této SUP atrakce se hned nabídla, že tam s námi zajede, mladá holka, 24 let. Jasně, že jsme jí vzali, alespoň jsme pokecali s někym zdejším a mohli jsme získat cenné informace o okolí. Joselyne si prý denně vydělá 200 php, což je cca 105 Kč a jak tvrdila, žádné plány do budoucna nemá. Zatím jsem tu asi nepotkal nikoho, kdo by měl extra plány se svým životem, kdo by se za nějakým snem hnal. Žijou vážně jiný svět, žijou pohodu a jsou s tím málem šťastní :-) Alespoň v mých očích. V těchto podmínkách to ovšem nebude úplně snadné někam vycestovat. Každopádně jsem Joselyne jentak ze srandy nadhodil, že bych si hrozně chtěl někdy sundat z palmy můj vlastní kokos a pak si ho vypít 😀 Extra tomu nevěnovala pozornost, asi jsem jí stejně mým přáním přišel totálně ujetej. Já se ten zelenj kokosák vždycky bál někde rvát, protože v ČR taky k někomu nevlezete na zahradu a nenaplníte si igelitku hruškama … občas. Když jsme se z naší vyhlídky, místního Radobylu vraceli, Kubu vezl na skůtru jeden francouz (se kterým jsme se tam také seznámili) a já vezl Joselyne. Cestou mi najednou říká: „Co ten kokos, chceš ho?“. Jasně :-) A už mě navigovala k nim domů. Kuba si mezititím vůbec nevšiml, že jsme odbočili jinam a tak o tuhle zkušenost přišel. Příjíždíme k nějaké chatrči kde všude kolem běhá plno malých dětí a tety jsou ze mě maličko paf. Děti umí sotva chodit, ale už si mě fotí na mobil a smějí se od ucha k uchu 😀 Představila mě nekonečné řadě strýců a potom jednoho z nich poprosila, jestli by mi neshodil čerstvý kokos. Strejda s tím neměl vůbec problém, asi si teda taky myslel, že jsem ujetej .. ale zašel si pro opasek s mačetou a už si to štrádoval na smrk. Sám jsem si fakt vylézt netroufl, není vůbec sranda ho sundat, každý mu zabral tak 20 sekund než ho uloupl a hodil dolů. Potom mi ho hrdým chvatem mačetou otevřel a podal. Asi si mysleli, že ho piju poprvé, tak jsem dělal maličko vyplesklejšího než jsem byl, ale byl to super pocit. Já vím, jsem ujetej. Někdo zase paří počítačové hry – nechte mě bejt.

Večer jsme se sešli v místní pizzerce s francouzem Franzem, kterého jsme odpoledne poznali na vyhlídce. Měl celkem zajímavé příběhy na vyprávění, tak jsme do sebe tlačili místní pivo a poslouchali nadšeně jeho příběh o tom, jak začal před 8 lety v Číně podnikat a teď se rozkmotřil se svým obchodním partnerem a hodlá tam život a podnikání vzdát. Tvrdil, že má plné zuby mentality číňanů a že už tam nechce dál žít. Bylo zajímavé poslouchat ho, měl toho tolik za sebou a bylo mu 32 let. Na filipínách byl už několikrát a tak jsme dostali i nějaké tipy. Když jsme mu řekli naší další destinaci – ostrov Boracay začal se culit. Boracay je tady cosi jako top pláž, která nikdy nespí. Hned se mu vybavovali jeho zážitky. Povídal nám taky různé historky o tom, jak nebyli schopni poznat přeoperovaného chlapa, ačkoliv byl úplně nahý. Nikdy jsem netušil, že se dá voperovat umělá vagína. Není funkční, ale na oko asi dobrý.

Kuba ráno vstal a nabídl se, že přiveze snídani z nedaleké pekárny. Přivezl mi ještě teplé koláčky, odřené rameno a prasklé světlo na skůtru. Ano, stalo se zase 😀 Budu mu muset pořídit přídavná kolečka na bok 😀 Skůtr tentokrát nebyl úplně nový jako v El Nido, už za sebou pár pádů měl, takže majitel si při vrácení skůtru oděrek ani nevšiml. Až druhý den psal smsku, že je prasklé světlo, ale Kuba to s ním nějak vykomunikoval a nakonec napsal, že se nic neděje a že v pohodě. Resp. světlo už bylo prasklé předtím, ale asi né tolik.

Navštívili jsme ještě lesní rezervaci s nejmenšími opicemi na světe, s Nártouny Filipínskými. nějaké pláže kolem a druhý den jsme frčeli lodí zpátky do Cebu, odkud jsme měli letět na zmínění ostrov Boracay. Stíhali jsme to tak tak a nakonec jsme zjistili, že náš let byl zrušen a žádný na toto letiště ten de už neletěl, ani další den. Vrátili nám tedy peníze a my jsme si koupili letenku trošku jinam s tím, že přejedeme večer ještě autobusem. Nakonec nám dali ještě skvělou kompenzaci, získali jsme jakýkoliv vnitrostátní let zdarma (platnost 7 dní). To se nám teď hodí, takže jsme za zrušený let byli nakonec ještě rádi. Teď se budeme 3-4 dny flákat na pláži a trošku vypneme od všech těch lítaček po atrakcích, jdeme se bavit. Ostrov na kterém jsme je vážně malý, má cca 2km na 10km … ale McDonalds tu samozřejmě je :-/

Zatím ahojte!

Strejda Lubina

No Comments

Leave a Comment

Please be polite. We appreciate that.
Your email address will not be published and required fields are marked